neděle 27. ledna 2013

Dršťková polévka poprvé

...aneb jak mi dršťkovka skoro dala do dr... do nosu. Včera jsem se vydala zcela neznámým směrem v oblasti poživatin a rozhodla se uvařit hovězí dršťkovou polévku. Viděla jsem jí asi pětkrát, ochutnala maximálně jednou, takže mým odrazovým můstkem byl pouze recept a matné ponětí o tom, jak by asi měla chutnat. Proč že jsem se do této polévky pustila, i když s ní nemám žádný bližší vztah? Šla jsem si tak supermarketem a ony tam ležely mezi ostatním masem a mě napadlo, že by to příteli mohlo chutnat.




Dršťková polévka je celkem kontroverzním a rozporuplným jídlem, zdá se mi. Spousta lidí nemá rádo vnitřnosti a představa, že pojídají jeden ze čtyř kravských žaludků... Navíc jsou dršťky takové zvláštně chlupaté a už na první pohled nevzbuzují zrovna důvěru. Nemluvě o fázi vaření, které probíhá i na třikrát. Spolubydlící se na mě včera tak podíval, změřil si uvařené dršťky odpočívající v proužcích v cedníku a říká: "takové je to malé a tolik smradu." Jistě mi dáte všichni za pravdu, že na tom něco vážně je :-)

Abych se vrátila k nadpisu, proč že jsem to tu polévku zvládla skoro? První problém začal už po přinesení balíčku z obchodu domů. Ať jsem četla jak jsem četla, nikde nebylo zmíněno, jestli jsou předvařené či nikoliv. Takové předvařené dršťky jsou totiž mnohem lepší výchozí surovinou. Pokud si tedy někdo nelibuje v přípravě od začátku, drhnutí, trojí vaření... Žádnou zmínku o předvařenosti jsem nenašla, tudíž jsem předpokládala, že mě čeká spoooousta práce. Pěkně jsem je proprala, dala do tlakového hrnce a jala se je přibližně 20 minut vařit. Mám nějaký speciální hrnec - rapid express, takže času se nelekejte, protože ten vše zvládne neskutečně rychle.
Po prvním převaření jsem dršťky slila, propláchla a ochutnala... a ejhle, ony už byly hotové a vývar z nich už si to šinul trubkama do odpadu. Hlavně, že v každém receptu je zdůrazněno že: "poslední vodu, ve které se vařily si schovejte." Na vývar jsem opravdu nic neměla, a tak jsem se musela uchýlit ke švindlu v podobě kostkového vývaru... achich.

Na polévku potřebujete:


  • 2 lžíce sádla
  • 1 velkou cibuli nakrájenou na hrubo
  • 1-2 lžičky sladké papriky
  • vývar
  • 4 stroužky česneku
  • dršťky nakrájené na nudličky
  • majoránku
  • hladkou mouku
  • sůl, pepř, kmín
  • já jsem pro chuť přidala trochu mletého chilli
Na dvou lžících sádla jsem si osmahla na hrubo nakrájenou cibulku. Víc než dozlatova, spíš jako na guláš, aby udělala barvu. K cibuli jsem přidala restovat 2 stroužky česneku nakrájené na plátky. Když je cibule krásně vybarvená, nastává čas přidat červenou papriku, lepší je na chvíli odstavit hrnec z ohně a vmíchat papriku tady. Tím snížíte šanci, že se paprika spálí a zhořkne. Hrnec vrátíme zpátky na oheň a počkáme, až bude pěkně bublat, přidáme hladkou mouku a za stálého míchání vytvoříme cibulkovou jíšku. Když je jíška pěkně zabarvená, přiléváme po sběračkách vývar a metličkou šleháme, aby se neudělaly hrudky. Dolijeme všechen vývar, vložíme dršťky, osolíme, opepříme a přidáme kmín a lžičku majoránky. Těsně před vypnutím polévky vmícháme ještě zbylé 2 stroužky prolisovaného česneku a čerstvou dávku majoránky. 

Moje polévka z bujonu v kostce tedy nijak dršťkově nevoněla, ale chuťově byla přítelem pochválena. Sama ale vím, že je třeba další trénink, takže si myslím, že tohle není poslední pokus :-)


Skvělá je jak s tmavým, tak se světlým pečivem. Dobrou chuť přeji :-)

Žádné komentáře:

Okomentovat